Byl poslední den června a já jsem stál na pražském letišti ve dlouhé frontě u odbavení. Což není samozřejmě ani trochu příjemné. Ale tentokrát to nebylo vůbec tak zlé. Protože jsem stál za skupinou snad čtyřiceti hezkých děvčat, a pohled na ně dokáže chlapovi skutečně i takové dlouhé čekání vcelku zpříjemnit. Co si budeme povídat, že?
Lehce jsem poznal, že šlo o Jihoafričanky. Nápisy na stejných tričkách říkaly své a také je stačilo chvíli poslouchat. A jak jen tyto byly veselé! Byly na evropském turné, a když se někdo může s kamarády podívat v tomto věku na druhý konec světa a procestovat tu několik cizích zemí a vystupovat na vznešeně znějících akcích i na dost atraktivních místech a ještě si užít volna, to je sen, který jistě neměla jenom moje socialistická generace zamlada.
Byly na hudebním turné, jak jsem zjistil dodatečně. Se svou školou Hoër Meisieskool Bloemhof ze Stellenbosch poblíž Kapského Města projely Švýcarsko, Rakousko a Českou republiku, poznaly tu docela zajímavá místa, kromě jiného si zazpívaly třeba i na Karlově mostě, vystupovaly v kostelech a katedrálách uvedených zemí, na pražské konzervatoři i dalších místech, ba i sama jihoafrická velvyslankyně se svými hosty se na ně byla v Praze při vystoupení podívat.
A byl jsem shodou okolností právě u toho, když odlétaly z pražského letiště domů. Stál jsem ve stejné frontě na odbavení, a to hned za nimi. Jejich spokojenost ale netrvala věčně. Vystřídalo ji spíše zděšení nebo otrávenost. A to když se dozvěděly, že bude mít jejich, tedy naše, letadlo značné zpoždění. Inu, mělo sice za asi dvě hodiny odlétat, ale namísto v Praze prý dosud bylo ještě v Kataru. Ale podle odbavujícího muže žádný problém. Navazující let sice nestihneme, ale aerolinky se o nás v Kataru postarají. Ubytují nás normálně v hotelu a pak všem zajistí náhradní lety.
V Kataru se jistě i těmto děvčatům muselo notně ulevit. Stejně jako mně. Snad kvůli tomu, kolik nás v tom zpožděném letadle z Prahy bylo, zdrželi onen navazující let do Kapského Města o víc než hodinu, jen abychom ho stihli a nemuselo se všechno přeorganizovávat, a hlavně platit z kapsy Qatar Airways. Ale úleva to byla jenom dočasná. Protože jsme se zase sešli v Kapském Městě. U přepážky reklamací zavazadel. Protože byl žalostný pohled na pás, kde nebylo jedno jediné zavazadlo. A nikdo vůbec netušil, proč.
A tak budou zmíněná jihoafrická děvčata jistě vzpomínat na jedinečný zážitek ze svého turné po opačném konci světa. Kde dokonce získaly na festivalu Musica Orbis i celkovou cenu za nejlepší vokální techniku. A odkud jim dorazila zavazadla zřejmě také až za tři dny, protože v Praze na letišti zkrátka „nejsou lidi“.