Jen ti nejstarší si vzpomenou, jak měly zařízené byty jejich babičky a prababičky. Něco takového se již dnes neuvidí. Dnes je jiná doba a jsou také jiné požadavky. A je třeba jít s dobou. Každý z mladých požaduje moderní bydlení a to nejlepší, pokud na to ovšem má. I když jsou i taková, pro které je důležitější účel. Nějaká modernost je nezajímá a mají jeden kus nábytku naprosto odlišný od toho vedle. Ale má tam hodně místa a dovnitř toho také hodně dá. Na to asi dbaly naše babičky a dědové. A také na kvalitu. Protože tehdy se kupoval a také vyráběl nábytek skutečně ze dřeva, a ne nějakého slepence zvaného sololit nebo jak se tomu říká.
Také když dědeček vztekle kopl nohou do skříně, musela ho odvézt sanitka a vrátil se až večer s nohou v sádře. Dneska kopnete do skříně a noha vám zajede hluboko dovnitř. Ve dveřích je díra pro středně velkého psa a celé se to může zahodit. Dnes se nedbá na materiál a pokud chcete nábytek z opravdového dřeva, musíte sáhnout hodně hluboko do peněženky. Moderní doba přikazuje jinou módu i ve vybavení místností, kde celý den pobýváme. Na zdi by měla být nějaká mazanice, čím více fleků, tím lépe a kdyby si někdo dal na stěnu svatý obraz, asi by se mu všichni vysmáli. Přitom kdysi patřil ke standardu.
Panna Maria nebo děti na lávce nad vodou, nad kterými drží ochranná křídla anděl strážný, to bylo vidět prostě všude. Moderní obraz nesmí vyjadřovat nic srozumitelného a pokud je na jeho druhé straně napsáno co patří nahoru a co dolů, jedná se bezesporu o umělecký skvost. Je samozřejmě každého věc, jak si zařizuje své bydlení, bude tam žít on. Proto není třeba brát ohled na to co se líbí nebo nelíbí návštěvě. Ona tu nebydlí. A pokud bude urážet a posmívat se, jak to tady máme zařízeno my, lze ji jednoduše popadnout za flígr a vyrazit ze dveří. O takové hosty není co stát.